aneb historie utěšená a kratochvílná pro panny a mládence k potěše a poučení sepsané podle starých tisků.
režie: Štěpán Kryski, scéna: Jakub Baran, hudba: Jan Vozábal,
osoby a obsazení: Ondřej – Dalibor Návara, Háta, jeho žena – Dráža Škrabánková, Janek – Zbyněk Toman, Žofie, jeho žena – Vendula Pohlová, Tomáš – Jakub Baran / Roman Mařík, Uršula, jeho žena – Jarmila Nožičková, Principál – Jan Vozábal, Felčar – Jarda Šakal Jílek, Prokop – Radek Maruna.
Technická spolupráce: Jiří Krtek a Bohumír Kabeš
PREMIÉRA: 14.5.2003 v 19.30 hodin, Městské divadlo Český Krumlov
S inscenací Ivana Tallera Komedie o chytrosti jsme se zúčastnili Dačického kejklování – Jihočeské krajské přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla, která se konala v březnu 2004 v Dačicích. Zcela nečekaně bylo vystoupení velmi úspěšné. Inscenace obdržela následující ocenění: 1. za režii inscenace, 2. hudební plán inscenace, ale především byla inscenace doporučena na národní přehlídku Divadelní Třebíč, Femad Poděbrady.
16.3.2004 jsme se s toutéž inscenací zúčastnili přehlídky Štít, která se již tradičně koná v nám blízkém městě Prachatice. Porota měla zcela odlišný názor, než na krajské přehlídce.
Na národní přehlídce Femad Poděbrady, která se konala v termínu od 14. do 16.5.2004 jsme si zřejmě protrpěli svou první kolektivní trému. Tedy skromně uvádíme, že jsme se zúčastnili i národní přehlídky. Ale příště … 
))
Na poslední absolvované přehlídce, na Sokolovské čurdě, jež se konala v září 2004 jsme zúročili všechny své dosavadní zkušenosti z těch několika málo přehlídek a zahráli jsme si bez trémy a s chutí. Snad k tomu přispěla příjemná atmosféra přehlídky, příjemní pořadatelé, neméně příjemné sokolovské publikum a kolegové z ostatních souborů, že naše vystoupení bylo zhodnoceno ve festivalovém zpravodaji takto, cituji:
„Středověká moralita živá a zábavná
Komedie o chytrosti, Divadelní klub Českokrumlovská scéna
Ano, vskutku to byla komedie, téměř si doufám říci Komedie. Text hry vychází ze středověkých moralit a je celkem svižně a zábavně přetransformován Ivanem Tallerem tak, aby byl přijatelný pro dnešního diváka. A myslím, že text diváky přijat opravdu byl.
Tématem hry je sázka tří žen, která z nich má hloupějšího muže. Což si chtějí dokázat tím, že každá svého muže napálí a ten, který se nechá napálit nejvíc, je nejhloupější.
Z principu moralit vychází především scénografie, která vskutku pracuje s principy jarmarečního divadla, tak jak se nám o něm dochovaly záznamy. Vše je až obdivuhodně jednoduché, ale přesto funkční. Jednoduše se otočí plátno a jsme v jiném prostoru. Scénografie vychází hercům velmi vstříc, právě svou flexibilitou, nabízí jim nespočet možností, jak mohou uplatnit svůj komický talent. Obzvlášť nápad se skládací rakví a to, jak je posléze rozehrán, stojí za zmínku. Tím se dostávám k herectví. Je zde použit princip divadla na divadle, takže herci do svých rolí vstupují a opět vystupují. Když zrovna nehrají, napomáhají při přestavování scény a nonverbálně komentují to, co se právě na jevišti odehrává. Všechno působí uvolněně a jaksi samozřejmě, což k tomuto tipu divadla také patří. Tím více se jim daří brát do hry diváka.
Snad ještě stojí za zmínku jedna výhrada k této inscenaci. Jak jsem se již zmínil, text je koláží ze středověkých moralit, která je proložena hudebními vstupy a komentáři herce, který má funkci jarmarečního vyvolávače. Ve většině případů toto funguje s jistou návazností a děj plyne dál. Přesto jsem měl několikrát (obzvláště v první polovině hry) pocit, že jde o spojení trošku násilné a v jistých momentech nejde o kontinuální děj, ale spíše o mírně zmatený slepenec.
Nakonec bych použil citaci z programu českokrumlovských: „Chceme jen dát námět k zamyšlení a příjemně pohladit na duši.“ Obojí se povedlo. Komedií o chytrosti mi dal soubor námět k zamyšlení nad tím, s jakou jednoduchostí a přesto funkčností se dá dělat divadlo a příjemně mě pohladil po duši svým laskavým a nenuceným humorem. Díky za to!
