Autor: Antonín Zwiefelhofer
Antonín Zwiefelhofer, zakladatel Českokrumlovské scény Po osvobození Českého Krumlova v květnu roku 1945 americkou armádou svolal divadelní referent Místní správní komise pan Antonín Zwiefelhofer milovníky ochotnického divadla, kteří v červnu téhož roku založili „Českokrumlovskou scénu“, jejímž prvním předsedou se stal Václav Korbel. Její členové dodnes dávají své síly pro rozvoj kulturního a společenského života svého města, okresu a bez nadsázky lze říci i celého kraje. V roce 1995 oslavila své 50. výročí trvání. V roce 1998 tedy 53 let, a za tuto dobu se vystřídalo v kolektivu přes 236 členů, z toho 116 žen a 120 mužů. Bylo uvedeno 159 premiér, z toho 108 činoher, 22 pohádek, 15 kabaretů, 9 zpěvoher a 5 operet. Bylo odehráno 586 představení, z toho 427 repríz, na kterých se podílelo 28 režisérů.
To není pouhé statistické konstatování skutečnosti, ale údaj k zamyšlení, kolik hodin, večerů, námahy znamenalo dosažení tohoto výsledku. Zásluhou Českokrumlovské scény se krumlovské obecenstvo seznámilo s díly světových i domácích autorů. Z repertoáru činoher např. Moliëre „Lakomec“, „Scapinova šibalství“, Goldoni „Tcháni“, „Mirandolina“, Lope de Vega „Sedlák svým pánem“, „Až k smrti milovat“, H. de Balzac „Eugenie Grandetová“, O.Wilde „Jak je důležité míti Filipa“, K. Čapek „RUR“, „Věc Makropulos“, V. Dyk „Krysař“, V. Nezval “ Manon Lescaut“, J. Vrchlický „Noc na Karlštejně“ /sehráno na zámeckém nádvoří/ atd.
Z repertoáru operet O. Nedbal „Polská krev“, „Vinobraní“ / sehráno před letohrádkem Bellarie v zámecké zahradě/, R. Piskáček „Perly panny Serafinky“, J. Jankovec „Děvče z přístavu“, K. Hašler „Podskalák“.
Dále zpěvohry J. Ježek „Nebe na zemi“ / z repertoáru Voskovce a Wericha/, J. Brdečka „Limonádový Joe“, folklorní pořad „Šumavské písně“.
Kabarety „Od šantánu k candrbálu“, „Bejvávalo“, „Vzpomínkové show“. Nejúspěšnějšími režiséry byli: V. Korbel ( 14 premiér, 24 repríz ), A. Polák ( 11 premiér, 26 repríz ), J. Hlásek (11 premiér, 29 repríz ), A. Zwiefelhofer ( 32 premiér, 127 repríz ).
Členové „Českokrumlovské scény“ se zúčastňovali každého filmování, které v Českém Krumlově probíhalo, jak domácí, tak zahraniční provenience. Byli též u zrodu Otáčivého hlediště v zámecké zahradě. Mnozí členové „Českokrumlovské scény“ našli uplatnění v profesionálních divadlech či baletních souborech.
Českokrumlovská scéna měla též svůj baletní soubor pod vedením baletní mistryně Máši Bokrové z Českých Budějovic. Zúčastňoval se koncertů pořádaných v rámci „Slavností pětilisté růže“ v Maškarním sále zámku.
Za doprovodu symfonického orchestru Dalibor pod vedením Dr. Stanislava Balíka byly nastudovány skladby starých mistrů, arie z oper W.A.Mozarta v podání Zdeny Zwiefelhoferové a dobové tance (menuet, gavotta) v choreografii Máši Bokrové.
V roce 1968 napsali manželé Antonín a Zdena Zwiefelhoferovi scénář ke „Slavnostem pětilisté růže“ a stali se tak jejich zakladateli. Konaly se v r. 1968, 1969, 1970. Další byly zakázány z ideologických důvodů tehdy vládnoucí komunistickou stranou. Těchto slavností se zúčastnili všichni členové scény. Byli obsazováni jako hlavní představitelé rodů Vítkovců, Rožmberků, Habsburka, Eggenberků, Schwarzenberků. Ostatní kompars, čítající 800 postav, tvořili sami občané města i vojsko. Slavnosti měly přispět k oživení cestovního ruchu. Byly navázány kontakty se „Znojemským vinobraním“, na kterém byla scéna pozvána jako kostýmovaná skupina z období renesance (Vilém a Petr Vok z Rožmberka), aby reprezentovala své město.
K těmto slavnostem napsal A.Zwiefelhofer také hru „Poslední Rožmberk“, kterou chtěl uvést při slavnostech v roce 1971 za spolupráce spisovatelky Niny Bonhardové. K tomuto záměru již nedošlo pro zákaz slavností.
Pan Antonín Zwiefelhofer byl za svou všestranou činnost a hlavně za založení „Slavností pětilisté růže“ v roce 1970 vyznamenán „Pamětní plaketou I. stupně za zásluhy a rozvoj města Český Krumlov“.
Intendant divadla z Meiningenu se vyslovil velice uznale: „Slavnosti byly velkolepé. Udivilo nás, jak vysokou úroveň mají vaše amatérské soubory. U tanečních skupin jsme nepoznali, zda to jsou amatéři a nebo profesionálové“.
V roce 1971 bylo uzavřeno Městské divadlo, které bylo jedním z nejstarších divadel ve střední Evropě, s tím, že bude rekonstruováno. Bohužel nedošlo k tomu a divadlo se stalo součástí hotelového komplexu Růže. Scéna hrála v provizoriu bývalé restaurace na Horní Bráně a později v klubu mládeže „Luna“. Stagnace se prohlubovala – nebylo kde hrát.
Teprve v roce 1994, ve svých 77 letech, znovu svolává Antonín Zwiefelhofer členy scény do nového divadla, přestavěného z objektu bývalého kina a zahradní restaurace, opět s názvem „Městské divadlo“. Tímto znovu obnovil činnost „Českokrumlovské scény“, a to představením kabaretu staropražských písniček „Od šantánu k candrbálu“ – hudbu řídil Ing. Vladimír Jírásek.
Další inscenace:
1995 – Plakala princezna Květinka, plakala
Osoby a obsazení: princezna Květinka – Monika Dušková, Král – Přemysl Papoušek, Honza – Dalibor Návara, pejsek Rejsek – Radka Kmochová, koza Róza – Iva Křivánková, komoří – Jarda Šakal Jílek, čert Romadúr – Vlasta Dušková, Baba Jaga – Hanka Nyklová, dědeček Dobroděj – Václav Bedřich, čerti – Jana Jakešová, Monika Průková a další
1996 Popelka
Osoby a obsazení: Popelka – Eva Hodboďová, macecha – Hanka Nyklová, dcery – Martina Čížková, Dana Kopová, princ – Dalibor Návara, komoří – Přemysl Papoušek, královna – Jarka Dominová, Poddubák – Zbyněk Toman, Křemenáč – Jarda Šakal Jílek a další.
1997 Jiří Suchý a Ferdinand Havlík – Elektrická puma
Osoby a obsazení: František Bond – Dalibor Návara, dáma, voják, Regina – Dráža Škrabánková, voják, Consuela – Martina Čížková, Hadžadžadž, ministr – Jarda Šakal Jílek, voják, král, jízdní kolo – Zbyněk Toman, železná panna, voják, ministr pro utajení – Eva Hodboďová, Karla Šebková. Režie Otta Tesař.
1998 Joan Shirley – Vražda sexem
Osoby a obsazení: Bernie – Jaroslav Jílek, Nicol – Drahoslava Škrabánková, tetička Dot – Jaroslava Dominová, mrtvý Bill – Dalibor Návara, Angie – Karla Šebková, Sebastian – Zbyněk Toman, Polly – Martina Čížková nebo Vendula Pohlová, Val – Radka Kmochová nebo Eva Hodboďová. Režie Štěpán Kryski.
Ocenění – Dačická kostka za nejlepší ženský výkon Jarky Dominové.
2001 Karel Čejka – Tři království
Osoby a obsazení: Pantáta král Včelař První – Přemysl Papoušek, Princezna Filipka – Vendula Pohlová, Žlutý – ministr pekáren, voják Buchta – Radka Kmochová, Král Matěj Měkota – Zbyněk Toman, Červený – ministr udíren, voják Uzenáč – Jarmila Nožičková, Běta – hospodyně – Jana Sehnálková, Královna Rebarbora – Jaroslava Dominová, Zelený – ministr zahrad, voják Mrkvička – Drahoslava Škrabánková, Vojta – starý blázen – Jakub Baran. Režie: Štěpán Kryski, hudební doprovod: Jana Hulcová, Technika: Jiří Krtek, Bohumír Kabeš, scéna: studenti SUPŠ sv. Anežky pod vedením Mgr. Mikuleho.
20.1.2002 Jan Makarius – Strašidýlko
Osoby a obsazení: Pískle – Štěpánka Marková, Šplechta – Jarmila Nožičková, Bublice – Jana Sehnálková nebo Vendula Pohlová, Kuklice – Jaroslava Dominová nebo Věra Koželuhová, Ondřej – Přemysl Papoušek, Bubák Bubas – Jakub Baran, voják Rak – Radek Proutkovský, voják Kapr – Dalibor Navara, Hudba – Jan Vozábal a Kapka, výprava – Jakub Baran, choreografie – Marta Begovičová, světla a zvuk: Jiří Krtek a Bohumír Kabeš, Režie – Vítězslav Kučera.
2002 Jan Jílek – Kašpárek, Honza a zakletá princezna
Režie: Víťa Kučera, scéna – Jakub Baran. Masky – Dráža Škrabánková. Osoby a obsazení: princezna Jasněnka – Vendula Pohlová, Kašpárek – Štěpánka Marková, Kalupinka – Jarmila Nožičková, Honza – Jakub Baran, máma, ježibaba – Jarka Dominová, hastrman – Dráža Škrabánková, král, čert – Radek Maruna, loupežník Jozífek – Radek Proutkovský, policajt – Dalibor Návara. Zvuk: Jiří Krtek.
27.4.2003 Jan Makarius – Čarovný bubínek.
pohádka pro děti, na motivy indiánské báje „O zajíci, který se bál.“
Hrají: Bobina Nožičková, Hana Blažková, Dráža Škrabánková, Vendula Pohlová, Hanka Pavlínová, Štěpánka Marková, Přemysl Papoušek, Jakub Baran
Technická spolupráce – Radek Maruna, Jarda Jílek, Bohumír Kabeš, Jiří Máče, Jiří Krtek.
Kostýmy – Vendula Pohlová a švadlenky Městského divadla.
Scéna – Jakub Baran a Radek Maruna.
Režie: Víťa Kučera
